Naše úplně první kolo
Na začátku byly jedny ohromně levné letenky do Kodaně k našemu 15. výročí. Pak se trochu prodražily - to když si můj muž spletl čas odletu s časem příletu a my jsme na letišti sháněli cokoli, co ten den poletí na sever…
Prodlouženého víkendu ve dvou se nešlo jen tak vzdát. Jakožto rodiče dvouleté dcery s dalším potomkem na cestě jsme moc dobře věděli, že je to nadlouho naše poslední šance užít si (trochu klidu). Těšili jsme se, jak plynule navážeme na doby, kdy jsme ještě žádné děti neměli…
Až na místě jsme pochopili, že to žádná velká romantika (nejspíš už nikdy) nebude: mluvili jsme jen o dceři a nejvíc času jsme strávili v místních hračkářstvích. A ještě jsme se u toho výborně bavili! Kromě elektronických bicích, dětského fotoaparátu s kamerou, smývatelných výtvarných potřeb a haldy dřevených hraček jsme do kufru vměstnali i náš první First BIKE…
Čímže nás to kolo tehdy upoutalo? Ze všeho nejdřív svým čistým designem a velmi kvalitním zpracováním. Byli jsme překvapení, jak je lehké a stabilní zároveň. A pak jsme si vybavili naši dceru, která nám vyrostla z motorky, ale pedálům zatím nepřišla na chuť…
Přičemž to nejlepší jsme zjistili až doma: netušili jsme, jak rychle se na tom „hybridním“ kole naučí držet rovnováhu. Bez pomáhání, bez vysvětlování, úplně sama. Každým okamžikem si byla jistější a jistější. Po pár hodinách si už tak věřila, že zvedla obě nohy a ujela desítky metrů. Dnes – ve třech letech - to jsou už stovky. Jednou z jejích oblíbených tras jsou serpentiny vedoucí od petřínské rozhledny s kopce dolů (přibrzdí si ruční brzdou nebo jednoduše nohama)…
First BIKE není hračka „na efekt“. Přesto, že dobře vypadá (anebo právě proto?), je velmi praktický, což oceňuji každý den. Jednou rukou tlačím kočárek (už zase), v druhé ruce nesu kolo nebo ho mám pod kočárkem jako kdysi motorku. Vejde se do kufru auta, i když v něm mám složený kočárek. A taky pořád neřeším, jestli na něj venku neprší nebo jestli ho slečna dobře opřela…
Naše dcera jen s těžkým srdcem půjčuje své kolo ostatním. Nejspíš proto, že ji o to na procházkách poprosilo už tolik kolemjdoucích tatínků. Ti bývají smělejší než maminky. Přistupují k němu totiž jako k vozu - žádají zkušební jízdu…
Andrea Balharová
